 |
|
|
|
Milostné dopisy (hostující představení s J. Hlaváčovou a P. Kostkou) |
||||
|
Autor: A.R. Gurney Režie: L. Smoček |
11. února 2003 Norman Rothstein Theatre, Vancouver, BC |
|||
|
Síla slova (a jeho přednesu) Herec a herečka sedí na scéně a čtou dopisy. Pro divadelního režiséra představa téměř sebevražedná. Dá se vůbec hra „Milostné dopisy“ od současného americkeho dramatika A.R. Gurneyho inscenovat tak, aby znuděný divák o přestávce neutekl z divadla? A přece zde jsou ve vzájemné korespondenci zachyceny celé dva barvité lidské životy, od roztomile tápajícího dětství, přes hledání , výhry i zoufalství, lásku i bezcitnost až ke konečnému porozumění. Je možné tohle všechno přenést ze scény na diváka při použití naprostého minima jevištních výrazových prostředků? Nebyl by na tom nakonec lépe čtenář než divák? Krajané, kteří shlédli v Torontě a ve Vancouveru začátkem letošního února známé české herce Janu Hlaváčovou a Petra Kostku v nastudování „Milostných dopisů“ předním pražským režisérem Ladislavem Smočkem, měli možnost si na shora uvedenou otázku odpovědět. Soudíce podle jejich nadšeného potlesku, byla odpověď zřejmě u většiny z nich kladná. Až neuvěřitelně úsporné a zároveň precizní výkony obou herců, kultura jevištního jazyka, každý pohled, drobné gesto, střídmá mimika těla či virtuozní použití pomlky jednoznačně dokázaly, že je možné upoutat diváka pouhou silou slova; pokud ovšem je to slovo moudré a pokud je dokonale přednesené. Autor hry A.R. Gourney, a nezapomeňme ani na překladatele Jiřího Stacha, je mistrem slova. Režisér Ladislav Smoček je mistrem způsobu jak slovo přenést z textu hry na divadelní prkna. A herci Jana Hlaváčová a Petr Kostka mají dostatek talentu, zkušeností a hlavně disciplíny, aby režisérovy záměry dokonale na scéně ztvárnili. Svěřili se mi, že zůstávají Smočkovu nastudování věrní i po těch mnoha reprízách a po několika letech od premiéry. O české divadelní kultuře se traduje, že je na vysoké úrovni. Měl jsem možnost si tuto thesi ověřit právě na inscenaci „Milostných dopisů“. Shlédl jsem totiž minulý týden jejich současné provedení na scéně jednoho Vancouverského divadla. Stejný text - dokonce tedy originál, dva zkušení starší herci. Naneštěstí ovšem jiný režisér. Posadil herce za ubrusem pokrytý stůl a tím je připravil o výrazové prostředky polohy těla, nechal je číst text ze simultánně obracených papírů a nenabídl jim ani možnost pohrát si se skleničkou či cigaretou. Jejich tváře a oči nevyjadřovaly nic jiného než soustředění na bezchybné přečtení textu. Ten sice přečetli dobře a o dost rychleji než tomu bylo v inscenaci Smočkově, ale o co chudší a ubožejší byl výsledný dopad hry na diváka. V tom se se mnou ztotožnila i jedna česká divačka Vancouverského Divadla Za rohem, která se na představení přišla podivat ze stejného důvodu jako já. Porovnat úroveň. Porovnali jsme tedy a můžeme pouze blahopřát panu Smočkovi k jeho režijnímu mistrovství. Chtěl bych rovněž poděkovat členům Torontského Nového Divadla a Vancouverského Divadla Za rohem, kteří kanadský zájezd J. Hlaváčové a P. Kostky zorganizovali. Udělali to dokonale a oba umělci byli unešeni nesmírnou péčí, které se jim dostalo a nadšeni Torontem i Vancouverem, kde se pořadatelům navíc ještě podařilo vymodlit u Sv. Petra tři dny slunce a modré oblohy. Divadlo je jedním z pilířů krajanského života. Dramaturgické plány Nového Divadla i Divadla Za rohem by měly i nadále zahrnovat zájezdy předních domácích divadelních umělců. Obohatí to nesmírně naše zdejší diváky a našim divadelníkům to přinese inspiraci k další práci. Spolupráce s domácími umělci rovněž rozšíří a potvrdí krajanské divadlo jako nedílnou součást české a slovenské divadelní kultury. Dr. Josef Skála (přetištěno z "Nový Domov" (Toronto), Vol. 54, č. 6 (2573), str. 3, 2003 a "Zpravodaj" (Vancouver) č. 2, str. 8, 2003) |
||||
|
Copyright © 2005-2008 Divadlo Za rohem |
||||
