• Úvod
• Aktuality
• O nás
• Historie
• Inscenace
• Soubor
• Fotogalerie
• Recenze
• Inzerce
• Kontakty

> Úvod : Inscenace : Král

Bohumil Hrabal:

obsluhoval jsem anglického krále

(Podle I. Krobota a P. Oslzého upravili  Josef Skála, Karel Růžička a Jiří Adler)

"Krále" jsme hráli ve Studio Theatre velice příjemného Shadbolt Centre for the Arts in Burnaby, BC. Tentokrát jsme se setkali nejenom s dloholetými, ale i s novými členy našeho souboru - ať už před, či za oponou.

Slovo režiséra:

Vážení a milí diváci,

vítejte v jubilejní - už třicáté – sezóně Divadla Za rohem. Dožili jsme se tedy již „středního“ věku a je tu čas k zúčtování, ohlédnutí a vyrovnávání se. Jako odrazový můstek do věku středního jsme zvolili vlastní úpravu dramatizace díla jedné z nejvýraznějších postav moderní české literatury, Bohumila Hrabala. Díla, které je rovněž ohlédnutím se za „biografem“ protagonistova života, sebereflexí. Jeho slovy se i my pokoušíme pohledět do zrcadla minulosti, do zrcadla mnohdy značně pokřiveného bolestí, úsměvem i lží.

Hrabal „vyvinul a rozvinul zcela ojedinělý jazyk, tvar-patvar, který hoví, ale nenaplňuje“ napsal Ivan Diviš v Teorii spolehlivosti. „Je to nebezpečný dědic a dovršitel Haška, a tedy nihilismu, při jasně přistižitelné, posedlé lásce k životu. Jak se to rýmuje? Hrabal, právě tak jako Hašek, jsou nerozluštitelní, snad Pandořina skřínka, snad Sfinga. Čte-li ho člověk zkušený, jímá ho úzkost. Hrabal je „zlehčovatel“, a jeho dílo je založené na „virtuosně zvládnutých pivně hospodských kecech. Má jedinečný dar pro kec a žvást. Je obětí svého velikého talentu, který lidem nevrátil, ale před lidmi zakopal“.

Souhlasím s básníkem Divišem, zvláště s přihlédnutím k Hrabalově zřejmé sebevraždě, ovšem nelze mi jinak, než  připomenout nesmírnou významovou hloubku, porozumění a shovívavost, která je pod těmi zdánlivě pivními žvásty „zakopána“:

„My doma máme rádi smaženýho králíka. Jen ten svítek. Usmažíme králíka, obal ohryzáme, pak zase maso zabalíme do vajíčka a strouhánky. Tak jednoho a toho samýho králíka jíme sedumkrát“ (Hrabal: Toto město je ve společné péči obyvatel).

Neskrývá se v těchto čtyřech větičkách velký kus bolestné historie Československa dvacátého století? Moc se tedy přimlouvám, naslouchejte Hrabalovým slovům pozorně. Jsem přesvědčen, že v nich objevíte moudrost, kterou jsme při studování hry nacházeli my.

Dovolte mi ještě jednou parafrázovat Ivana Diviše: Hrabal i my jsme se narodili Čechoslováci. „Nesli jsme na svých bedrech kolaboraci, fiaska, debakly, ve válce i po ní fašistické excesy zděděné po nacistech, pak Vítězný únor, pak vyvlastňování a masové zatýkání, věznice, koncentrační tábory, sovětskou okupaci, jejíž panství trvalo jedenačtyřicet let, pak falešnou obmyslnou „revoluci“ 17. listopadu 89, která byla asi zčásti dirigována StB a KSČ, pak zmatek, zlodějnu a diletantismus. Ale pověstný tank na Oujezdě jsme přemalovali na růžovo, to byl náš výkon“.

Chtěl bych ale dodat: A přesto tu zemi a její kulturu milujeme z nejhlubší srdce dřeni. Snad se nám to podaří dnes večer dokázat naší inscenací Hrabalových slov.

Uctivě,

Josef Skála

Úvod | Aktuality | O nás | Historie | Inscenace | Soubor | Fotogalerie | Recenze | Inzerce | Kontakty

Copyright © 2007 Divadlo Za rohem
Images by Jiří Vaňourek, Divadlo Za rohem, Kamil Fogel